Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy
•
1 gostou•1,731 visualizações
Aromaterapie pro psy není v Česku zrovna známé téma. A přitom je to velká škoda. Aromaterapie nabízí účinné přírodní řešení v případech, kdy často není nutné jít k veterináři a přitom je vhodné pejskovi pomoci. Tato přírodní léčebná a relaxační disciplína funguje na mnoha místech světa ruku v ruce s kvalitní veterinární péčí. Aromaterapie pro psy je velmi vhodným řešením před návštěvou veterináře nebo ve chvílích, kdy veterinář již svými postupy mnoho nezmůže. V USA, Kanadě nebo už i v Německu ale běžně potkáte veterináře, který vám předepíše aromaterapii. O tom si zatím u nás můžeme nechat zdát i když výjimky existují! Jednoznačně prokazatelné úspěchy především v psychoterapii a řešení psychických problémů psů a předávaní zkušenosti však otevírají cestu k aromaterapii i širší chovatelské veřejnosti. Pojďme si tedy nyní vysvětlit, jak vlastně aromaterapie pro psy funguje. Vlastně ani ne tak jenom pro psy, ale i pro lidi a pro ostatní zvířecí druhy. Řada příkladů v tomto materiálu je ukázána na lidském prostředí a na člověku, abychom si princip působení aromaterapie mohli lépe představit. Pokud máte zájem o konkrétní případové studie o účincích aromaterapie na psy, navštivte naši stránku na Facebooku www.facebook.com/aromaterapie nebo kanál na SlideShare www.slideshare.net/Mates.
Recomendados
Mais conteúdo relacionado
Destaque
Destaque (18)
Semelhante a Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy
Semelhante a Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy (11)
Mais de Dokonalá Láska
Mais de Dokonalá Láska (18)
Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy
- 1. Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy Aromaterapie pro psy není v Česku zrovna známé téma. A přitom je to velká škoda. Aromaterapie nabízí účinné přírodní řešení v případech, kdy často není nutné jít k veterináři a přitom je vhodné pejskovi pomoci. Tato přírodní léčebná a relaxační disciplína funguje na mnoha místech světa ruku v ruce s kvalitní veterinární péčí. Aromaterapie pro psy je velmi vhodným řešením před návštěvou veterináře nebo ve chvílích, kdy veterinář již svými postupy mnoho nezmůže. V USA, Kanadě nebo už i v Německu ale běžně potkáte veterináře, který vám předepíše aromaterapii. O tom si zatím u nás můžeme nechat zdát i když výjimky existují! Jednoznačně prokazatelné úspěchy především v psychoterapii a řešení psychických problémů psů a předávaní zkušenosti však otevírají cestu k aromaterapii i širší chovatelské veřejnosti. Pojďme si tedy nyní vysvětlit, jak vlastně aromaterapie pro psy funguje. Vlastně ani ne tak jenom pro psy, ale i pro lidi a pro ostatní zvířecí druhy. Řada příkladů
- 2. v tomto materiálu je ukázána na lidském prostředí a na člověku, abychom si princip působení aromaterapie mohli lépe představit. Pokud máte zájem o konkrétní případové studie o účincích aromaterapie na psy, navštivte naši stránku na Facebooku www.facebook.com/aromaterapie nebo kanál na SlideShare www.slideshare.net/Mates. V čem tedy spočívá tajemství úspěchu aromaterapie? Abychom alespoň nepatrně pronikli do tajů fungování aromaterapie, předvedeme si několik typických motivačních modelů, které jsou použitelné v širokém rozsahu kognitivní a aplikované aromaterapie. Jako červená nit se vine všemi teoriemi obecný předpoklad, že nervové obvody jsou nejdůležitějšími funkčními mechanismy a mohou být napojeny na již existující linie za účelem ovlivnění způsobu chování. V olfaktorickém (čichovém) systému se dále předpokládají linie, které působí na různé neurofyziologické aktivity a potažmo na chování. Tato vyšší mozková spojení pro čichové vjemy jsou závislá na různých nervových propojení s jinými částmi mozku, kde se vytvářejí (jako typická reakce) mechanismy pro kontrolu asociativního chování. V nervovém systému existuje hierarchie, která znemožňuje čichovému vjemu ovlivnit tato spojení a příslušné asociativní chování za účelem zachování schopnosti plnit kritické funkce pro přežití a jiné výše motivované funkce. Například silné čichové impulsy, jako nepřítel, dravec, lovná zvěř, oheň, voda, zkažená voda nebo potrava, umožňovaly našim předkům využít jejich intelekt ke sledování určitého cílového chování mnohem více než jiné vjemy, založené na jemném čichovém rozlišování. Druhým faktorem, ovlivňujícím chování, je přímé propojení čichového vstupu (vzruchu) s mozkem, zejména hypothalamem a limbickými oblastmi, s jejich důležitostí pro motivační, emocionální, edukativní a paměťové chování. Třetí faktor spočívá v tom, že čichové buňky jsou bipolární a neustále se regenerují, potencionálně ve prospěch evoluční adaptace.
- 3. „První faktor, podněcující čich, odvozuje svoji unikátní pozici v hierarchii smyslů ze svého evolučního primariátu; byl rozvinut dříve než zrak nebo sluch.“ Co se týká čichového systému, víme mnohem méně o centrálních mechanismech ovlivňujících motivaci, než o systémech regulačních s výraznější zpětnou vazbou. Vezmeme-li jednoduchý lidský požadavek, např. některý z jeho „potřeb“ nebo „problémů“ , obvykle v jejich splnění nebo rozřešení nacházíme hierarchii mechanismů, některé na úrovni zpětnovazební a jiné na úrovních vyšších. Model lidských psychologických a fyziologických „potřeb“ a „problémů“ je typický: automatický regulační mechanismus operuje v mezích své působnosti, ale v okamžiku nadměrného porušení rovnováhy, kdy korekce na této úrovni již není možná, vstupuje do hry úroveň vyšší. A jsou to právě tyto vyšší úrovně, do kterých pronikáme díky aromaterapeutické léčbě v případech, kdy předpokládáme negativní vliv mentálních a emocionálních problémů na fyzické či psychické zdraví. Prostřednictvím stupně automatické regulace se tak aromaterapie zhodnocuje a její pravidelná aplikace podporuje zdravotní stav posílením neurologických aspektů. V individuálních aspektech motivačních systémů můžeme předpokládat, že jejich vzájemná interakce a obecně vyhodnocovací systém, v našem případě čichový zpětnovazební mechanismus, je to, co určuje, kterak motivace ovlivňuje volní chování, vedoucí k dosažení příjemnějšího stavu. Zvolené způsoby chování pak tento stav posilují nebo aktualizují. Tento vyhodnocovací systém se někdy nazývá „hedonický systém“ , produkující stavy „libosti“ a „bolesti“ (nebo „nelibosti“ ). Má se zato, že příjemné či nepříjemné vůně vyvolávají u člověka či zvířete prospěšné nebo neprospěšné efekty, respektive v závislosti na jeho individuální hedonické hodnotě v něm vzbuzují subjektivní pocity. Ostatní efekty jsou považovány za korelativní. Skutečně, reakce na aromata jsou většinou založeny na individuálním vnímání (tj. jestli se líbí nebo ne, které obratem vyvolávají buď pozitivní „dobré“ nebo negativní „špatné“ neurochemické pochody). Reakce čichového aparátu závisí na tom, zda je vůně známá nebo je cizí, jaká na ni byla dřívější reakce (emoce)
- 4. a jaké chování vyvolala, jaká podobenství probudila a jaké vytvoří podmiňující účinky. Navíc citlivost vnímání zvířete může být mnohnásobně zvýšena jakýmkoliv očekáváním, se kterým přistupujeme k aromaterapeutické kůře (v co mozek věří, že se stane). Všechny tyto faktory přispívají ke každému mentálnímu a emocionálnímu vnímání a potažmo způsobu chování, ve kterém se zrcadlí reakce na danou vůni. Hedonický systém byl základnou pro řadu studií o aromatech a lze jej charakterizovat bipolární tendencí "libost – nelibost", kde stimuly z vnějšího prostředí ovlivňují emocionální reakce, potažmo chování. Teorie tohoto systému je jednoduchá: čím příjemnější je okolní prostředí, tím vstřícnější je chování uvnitř něho. Přímým neurofyziologickým důkazem správnosti této teorie je skutečnost, že působením libých stimulů je podporována tvorba nových mozkových buněk, zatímco stresující okolí tuto tvorbu potlačuje. Takovýto rudimentární systém, též někdy nazývaný „stop – go“ systém, zapadá do základního motivačního obrazce v případě, že jej aplikujeme na zkušenosti s čichovými reakcemi. Na zjednodušené experimentální úrovni se nejlépe dokazují v komerčním prostředí, ve kterém se lidé-zákazníci mnohem déle zdržují (a více nakupují) v příjemně provoněných prodejních odděleních ve srovnání s neprovoněnými. Podobné projevy afinity (nebo averze) lze pozorovat i při osobním parfémování, provonění svých bydlišť, pracovišť, nejrůznějších zařízení a podobně. „Jednou ze současných výzev pro výzkumníky a praktikující aromaterapeuty je vystopovat komplikované čichové pochody, ovlivňující neuroanatomii a způsob, jakým aromata vyvolávají prospěšné metabolické změny, zlepšující zdraví, náladu nebo chování.“ Signální mechanismy v čichovém systému zasahují především tkáně kůry mozkové, limbický lalok a spánkové laloky, tedy okrsky přímo ovlivňované faktory podstatně zodpovědnými za naši ostražitost a pozornost, paměť a učení,
- 5. náladu a pocity, a které jsou důležité pro poznávací a motivační evokaci. Čichová vlákna jsou výběžky primárních smyslových buněk, uložených ve sliznici čichové oblasti nosní dutiny, které se splétají a konstituují čichové nervy. Tyto se zanořují do čichového bulbu, vytvářejí klubíčka, z nich vedou neurity do čichového traktu a laterální čichové strie, přes povrch čichového vlákna v předním hypothalamu, do kůry části spánkového laloku (uncus). Hypothalamus je přitom vzdálen pouhé dvě synapse od periferního olfaktorického vstupu. Abychom získali představu o tom, jak blízko to je, tak kousíček mozku o velikosti zrnka písku obsahuje asi sto tisíc neuronů, dva miliony nervových vláken a miliardu synapsí. Čichový receptor je tedy téměř přímo propojen s hypothalamem. Zřejmá důležitost tohoto propojení odhaluje potenciální cestu, kterou by mohly čichové vstupy ovlivňovat neurohormonální a funkční autonomii spojenou s hypothalamem, s přímým rozvětvením na emocionální a motivační chování. Studie naznačují interakce čichového receptoru se strukturami limbického systému, zejména s těmi, které zprostředkují motivační a emocionální chování. Blízká anatomická spojení mohou vysvětlovat emoce, vzbuzované čichovým smyslem. Současné sofistikované studie ukázaly mnoho oblastí limbického systému, které jsou aktivovány v průběhu olfaktorického procesu. „Pro aromaterapii je hypothalamus pravděpodobně nejvýznamnější mozkovou tkání, která sehrává nejdůležitější úlohu ve využívání inhalační aromaterapie s velkou škálou jejich blahodárných účinků.“ Evolucí se mozek vyvíjel směrem k exploataci zdrojů emisí příjemných vůní, ať už to bylo cokoliv a kdekoliv, protože, jak je vůním vlastní, co dobře voní, je dobré pro jednotlivé zvířecí druhy či člověka. Příjemné prostředí využívaly pro své dobro, posilovalo jejich aktivity a pozitivně ovlivňovalo jejich chování. Tato nejvyšší fylogenetická hierarchická hodnota, vztažená k čichovému smyslu, se hluboko vrývala do mozků milionů generací zvířat i lidí.
- 6. Malý příklad z lidského světa: Jsme-li obklopeni krásnými vůněmi, objeví se smysl tohoto prvotního mechanismu - cítíme se přirozeně lépe, zlepšuje se náš celkový zdravotní stav, vytváří se prostředí harmonie a dobré pohody. Zřetelně příjemná vůně je holistickou součástí našeho vnímání všech přítomných environmentálních stimulů a takto účinkuje jako organizující síla pro daný subjekt, kterému poskytuje nejužitečnější služby. A naopak, je-li prostředí zamořeno nepříjemným zápachem, nabývá vrchu nad všemi ostatními okolními podněty, neboť vyvolává okamžitou reakci odporu. Zápach způsobuje nezdravé prostředí a neguje všechny stimuly, byť samostatně pozitivní, nebo znemožňuje jejich harmonické vnímání (anuluje je). „Od té doby, co byl do mozků lidí a zvířat zakódován příjem vůní, přinášejících pohodu a klasifikovaných jako pozitivní životní síla, transformuje tyto vjemy náš smyslový aparát v biologicky podpůrné mechanismy, které posilují zdraví, prodlužují život, redukují stres a vnášejí potěšení do našeho bytí. Tyto účinky jsou podtrženy posílením imunitního systému – psychoneuroimunologickým efektem.“ Bylo by příliš jednoduché prohlásit, že některé motivační systémy mohou být ovlivněny vnějšími aromatickými podněty. Stačilo by pak komukoliv předložit známou a osvědčenou vůni a dostavila by se požadovaná reakce. Tato teorie je založena na premisi, že vstup řídí výstup. Tento efekt lze sledovat v řadě studií, ve kterých vonný stimul vyvolává naučenou nebo podmíněnou reakci (pomocí příslušné vůně se prohlubuje relaxace, signifikantně zlepšuje paměť, děti lépe prospívají apod.). To může být vysvětleno i tím, že jsme do určité míry zmanipulováni, takže odpovídáme na podněty tak, jak je očekáváno. Několik faktorů zvyšuje pravděpodobnost, že určitý podnět bude mít úspěch. Jedním z nich je stav subjektu, který může být ovlivněn primitivním nebo sofistikovanějším úsilím vyhovět paradigmatům užité aromaterapie. Dalším faktorem je všednost nebo novost aplikovaného stimulu: opakovaný stimul
- 7. může snižovat vnímavost; hovoříme o zvykovém faktoru. O tom, že může platit i opačná premise, tedy že výstup řídí vstup (vstup je podřízen výstupu), svědčí výsledky aplikace aromat na děti s poruchami chování a v oblasti emoční. Poté, co bylo u těchto dětí zaznamenáno požadované nebo očekávané chování, jim byly zpřístupněny vůně takových přírodních esenciálních olejů, které u nich vyvolávaly pocity libosti. Z těchto silic připravili specialisté směsi, které rodiče používaly jako motivační odměnu. Zlepšení chování dětí bylo zjevné. Zvláště povzbuzující a prospěšné je fenomén nově objeveného potěšení. Například několik aromaterapeutických studií, zabývajících se hospitalizovanými pacienty, podává zprávu o významně výraznějším zlepšení nálady a snížení hladiny strachu, napětí nebo bolesti po zákroku u těch pacientů, kteří se poprvé setkali s esenciálními oleji ve srovnání s těmi, kteří se netěšili dobrodiní aromaterapie. Pacienti očekávali a věřili, že díky aromaterapii se jim rychleji povede lépe – a vedlo. Teorie o fungování „motivačního systému“ lze shrnout do jednoduchého schéma: tzv. „špatné“ vstupy, tj. vstupy, vyvolávající reakce, které odvádějí subjekt od požadovaného cílového chování, buď nejsou do systému vpuštěny, nebo jsou okamžitě potlačeny. Tzv. „dobré“ vstupy, tj. vstupy, vyvolávající reakce přibližující subjekt k cílovému chování, jsou propuštěny a v systému podrženy. V tomto smyslu jsou přednostně přijímány určité vůně, nesoucí určité biologické efekty a evokující určité chování, které subjektu umožní dosažení optimálního stavu nebo cíle. Jak tento mechanismus funguje v praxi lze názorně pozorovat na srovnávací studii dvou zkoumaných skupin lidí, u nichž byla měřena schopnost dosáhnout daného cíle jednak v prostředí příjemně provoněném, v druhém případě zapáchajícím. Byla měřena rychlost a účelnost určení konfrontačních strategií, nalézání optimálních cest a řešení dalších sociálních vztahů. Účastníci první skupiny byli schopni vyhnout se komplikacím vyvolaných stresem a svých cílů dosáhli mnohem dříve, než účastníci skupiny, která se netěšila výhodám provoněného prostředí. Ti prožívali větší frustraci při řešení komplexních úkolů a měli potíže s dodržením časového limitu.
- 8. Asociativní učení je cennou schopností, spojenou s motivačními mechanismy, je to schopnost spojit neutrální podněty s podněty cílovými v okamžiku jejich současné přítomnosti za účelem vědomého získání nějaké výhody. Odhlížeje od farmakologických účinků esenciálních olejů je jejich stimulace považována za typicky neutrální, což je hlavním důvodem, proč mohou být považovány za podmiňující činitele. V lidském organismu mohou vůně ovlivňovat imunitní systém. Schopnost čichového vstupu vázat se na nervové propojení je tak silná, že imunitní systém lze ovlivnit při jediném aromaterapeutickém sezení až na dobu 48 hodin. Individuální imunitní systém se může naučit odpovídat na aromatický stimul v mnohém stejně, jako by reagoval na silný imunosupresivní lék. Speciální studie s astmatickými dětmi nám poskytuje příklad, jak tato podmíněná reakce probíhá: děti byly během užívání jejich léku dvakrát denně vystaveny vůni vanilky. Později samotné vanilkové aroma, bez aplikace antiastmatik, zvýšilo plicní funkci na 33% účinnosti samotného bronchodilatačního spreje. Účastníci tohoto experimentu se kdykoliv později cítili výrazně lépe v místnosti, ve které difundovala vanilková silice, ve srovnání s prostředím bez vůně. Pro praktikující aromaterapeuty, experimentující s intenzitou vůně za účelem ovlivnění schopnosti učení a paměti, může být zajímavý a užitečný objev, který učinili Kleinsmith a Kaplan v roce 1965. Zjistili totiž, že krátkodobá paměť pracuje lépe při nízkých hladinách stimulace, ale po delší době se situace obrací a nastudovaný materiál si lépe vybavují ti, kteří se jej učili pod vysokými hladinami stimulace. Vůně jsou schopné hrát jedinečnou úlohu v procesu učení, jelikož jimi můžeme působit na několik, pro učení důležitých, mozkových regionů. Rozlišitelnost nějaké události má silný vliv na snadnost a trvanlivost, s jakou si ji pamatujeme. Rozlišitelným případem označujeme takový, který může být klasifikován odlišným rozměrem od jiných, jako např. novost stimulace esenciálními oleji. Je možné, že otisk takové dimenze trpí méně interferencemi a uložení je tak mnohem efektivnější. Je tedy racionální se domnívat, že jednoduchý smysl pro čich, do něhož není zahrnut komplex temporálních modelů tak, jako u smyslů ostatních a je méně často bombardován podněty, produkuje informaci, která může být od okamžiku čichového vstupu mnohem déle uchovávána a může snadněji vytvářet aktuální spojení s motivačním okruhem. O tom, jak
- 9. vzpomínky ovlivňují chování, vypovídá studie, provedená s autistickými dětmi, které se naučily spojovat určitou vůni s pocity ochrany a bezpečí. Strach, který obvykle pociťovaly v pro ně stresujícím prostředí (nová situace nebo nové okolí), byl za přítomnosti oné vůně redukován. „Jeden z aromaterapeutických přístupů je založen na předpokladu, že si subjekt zapamatuje aroma, které bylo přítomno ve chvílích emocionální odměny a setká-li se s ním později, rozpomene se na onu situaci a s ní spojené pocity.“ Prezence odměny či trestu je umocňujícím faktorem, který může rovněž ovlivnit stupeň formování (nebo slučování) neurálních spojů. Tato funkce souvisí se vzrůstem nervových impulzů během vzrušení, které obvykle doprovází udělení odměny nebo trestu. Uplatňuje se zvýšením rychlosti a účinnosti reakce během čichového prožitku, při kterém je pozitivní umocnění závislé na asociaci s čichovými podněty. Teorie přirozeného výběru poskytuje odpověď na otázku, jaké výhody získáváme prostřednictvím čichového systému: dlouhodobě stálé replikátory – geny. Jelikož geny nemají pocity, propůjčují systému adaptační a konstrukční hardware pro výstavbu systému, pro poskytnutí radosti ze života, zdraví a sexu. A co se nás týče, naše cíle se, vědomě či nevědomě, zcela jistě nevážou na geny, nýbrž na potěšení, vitalitu a lásky. Tyto cíle slouží genům; přežíváme a reprodukujeme se. Princip přirozeného výběru se týká jak chování, tak struktury. Mozek se vyvíjel miliony generací a jeho kapacita se zvětšovala pouze v rámci systému, přinášejícím organismu nějakou výhodu, nebo jenž mu alespoň bezprostředně neškodil. Dnes však již víme, že úlohu přirozených procesů nesmíme přeceňovat. Většina zvířat naplňuje svoje potřeby instinktivně a vylepšuje svoje chování učením se z chyb. Náhodně zkoušejí různé aktivity, až naleznou správný způsob. Ať už je to
- 10. cokoliv, zvíře vycítí, že mělo štěstí a podrží si v paměti spojení s těmi aktivitami, které fungovaly nejlépe; proces v systému "pokus - chyba" je v tomto případě ukončen. Změny v neurálních cestách znamenají, že učení – nebo jeho fyziologický ekvivalent – proběhlo. Od této chvíle je ve zvířeti generována vyšší úroveň přežívání a reprodukce. V čím rannějším období života získá zvíře správné spojení, tím déle se bude reprodukovat na této vyšší úrovni. Obecně lze říci, že nižší živočichové mají málo fixních reflexů a že u vyšších mohou být reflexy asociovány s novými stimuly (viz Pavlovův reflex) a reakce mohou být spojeny s odměnou. Z tohoto pohledu se schopnost asociovat zlepšuje u stále vyšších organismů a případně je osvobozena od fyzična a fyzických podnětů a reakcí, až dosáhne svého vrcholu u lidí, kteří mohou asociovat myšlenky přímo mezi sebou. Existuje model, podle něhož se nové reakce získávají aktivitou určitých podpůrných cest, vedoucích od motivačních k motorickým neuronům. Motivační aktivita využívá tzv. poznávací mapu, do které subjekt ukládá informace o různých reakcích v odlišných situacích. V případě, že reakce aktivuje motivační systém (vedoucí k pocitu libosti nebo nikoliv), je tato informace rovněž uložena ve formě propojení aktivních kognitivních prvků směrem k aktivním motivačním prvkům. Opakuje-li se později ve stejné situaci dříve úspěšná reakce, je motivační systém excitován nově utvořenou vazbou, která reakci usnadní. Hovoříme-li o motivaci, je dobré vědět, že části mozku, ve kterém sídlí touha, emoce a libido, jsou limbický systém, hypothalamus a amygdala. Dvě části limbického laloku, nejblíže propojeného s pamětí, jsou amygdala a hippocampus. Stimulací amygdalárních oblastí se v člověku generuje varieta reakcí. Amygdala se rovněž zapojuje do plnění důležitých úkolů viscerálních, endokrinních a poznávacích funkcí, vztahujících se k motivačnímu chování. Přestože amygdala přijímá čichové vstupy, nesehrává žádnou roli v čichovém vnímání.
- 11. neuronové procesy v hippocampu a jeho uložení v lidském mozku Důležitost tohoto jádra, týkající se čichového vstupu, spočívá v jeho významných zpětněvazebních spojů s hypothalamem, bazálním předním mozkem a četnými okrsky kůry mozkové. Jen malá část čichových vláken zasahuje uncus a amygdalární oblasti. Pouze do kortikomediální části amygdalárního komplexu zasahují vlákna přímo z olfaktorického bulbu. Zajímavé je, že negativní aroma (zápach) aktivuje amygdalu, ale pozitivní nikoliv. Dává to smysl, protože její stimulace je spojována s averzivním chováním a může být odpovědí na neuvědomělé emoce. V amygdale se rovněž formuje a zpracovává emocionální paměť, amygdala reaguje s okrsky asociovanými s odměnou, s tzv. centry potěšení. To jsou všechno důvody se domnívat, že amygdala je spoluodpovědná za kontrolu chování. Existují i důvody domnívat se, že se podílí na senzorické kontrole stavu sytosti, protože přijímá smyslové vstupy z čichového ústrojí a současně je lokalizována velmi blízko části kortexu, která přijímá chuťové impulsy z úst a hrdla. Stimulace amygdaly způsobuje i hypersexualitu jakožto druhotný efekt stimulace v amygdalárních jádrech a pyriformním kortexu. Jiné experimenty poukazují na časové hromadění vstupů v amygdale, což ji činí jejich účinným integrátorem. Konstantní smyslový vstup by tak generoval stále se zvyšující výstup z amygdaly. To je způsob, jakým amygdala odpovídá i na trvalé nebo pulsní čichové signály. Hippocampus se vyvinul z části čichově asociovaného centra – z archipallia. Archipallium se svinulo do malého okrsku ve spodní části mozku, kde zůstalo jako hippocampus – nejdůležitější část mozku pro syntézu paměti. V něm hrají vůně, asociované s učením a pamětí, velice významnou úlohu. Bylo dokázáno, že emocionální, specifické, živé, výjimečné a staré vzpomínky mohou být vyvolány vůněmi, přičemž u žen jsou
- 12. citově intenzivnější a jasnější, než u mužů. Je to důsledek toho, že ženy geneticky predisponují jemnějším čichovým smyslem, věnují čichovým stimulům větší pozornost a vnímají je v širším spektru. Ženský limbický systém je rozsáhlejší, což ženám umožňuje jednak hlubší citová prožívání, ale i jejich snadnější vyjádření. To se týká i fen. „Existuje úzká vazba mezi čichovou informací a emocemi, prostřednictvím nichž jsou umocňovány paměť a učení. Emocionální vzpomínky jsou spojeny s vůněmi, protože se čichové ústrojí promítá přímo do limbické části mozku, související nejen s pamětí a motivací, ale rovněž s kontrolou emocionálního chování.“ Studie emocí nás přivádějí k jádru problému chování. V psychologii se termín „motivace“ neaplikuje na metabolické a mechanické rysy motorického systému, ale na určité hypotetické stavy nervového systému, které určují budoucí akce organismu v jakémkoliv okamžiku. Existuje odlišnost mezi čichovou zkušeností, vedoucí k lingvistickému popisu (pojmenování vůně), oproti olfaktorické zkušenosti intuitivní a nelingvistické (představy, vzpomínky, pocity). Stejný druh odlišnosti lze použít i pro emoce. Hlavní síla slov, vyjadřujících emoce, není směrována na vyvolané chování, ale na jakýsi introspektivní ústřední stav, tak jak je tomu často v případech reakce na příjemné čichové stimuly. To platí stejně pro efemérní vůně, jako pro slovně nevyjádřitelné nebo intuitivní emoce, méně pro viscerální pachy, které vzbuzují odpor a mohou vést k silným negativním emocím. Právě proto, že existuje mnohem více konotací k negativním pachům než k pozitivním aromatům, vyskytuje se také mnohem více negativních emocí (strach, úzkost, zármutek a pod.) než pozitivních a negativa (ztráty) jsou pronikavěji pociťována než ekvivalentní pozitiva (zisky). Je pravda, že tyto stavy lze zjišťovat u druhých osob pomocí autonomního měření a bezděčného výrazu tváře, ale to ztěží utváří motivované chování v obvyklém slova smyslu. Dalším důvodem, proč název „emoce“ byl dán některým motivačním stavům, se zdá být jejich nepravidelný výskyt a to, že poněkud vybočují z normálního
- 13. každodenního života. Jsou závislé na vnějších faktorech, nebo nastupují spontánně (v tomto případě mohou být i patologické). Většina z nás zná z vlastní zkušenosti kolik silných citových vzplanutí mohou způsobit abstraktní nebo neobvyklé vůně mnoha esenciálních olejů. Vůně stejného esenciálního oleje může vyvolávat velice odlišné reakce v závislosti na idiosynkratickém vztahu mezi subjektem a stimulem. Vůně jsou zužitkovatelné, protože je lze tak snadno zaměřit osobně. Motivační reakce jsou tak úzce vázány na okolní stimuly, že se jim obecně jednoduše říká „pocity“ . Například aromata, vnímaná jako odporná, nebo ta, jež s sebou nesou alergickou reakci, jsou vysoce motivující, ale máme jen málo slov, kterými bychom popsali vyvolané motivační stavy. Na druhou stranu motivační stavy, které nejsou vždy doprovázeny zřejmými vnějšími stimuly, označujeme jmény, např. „strach“ a „zlost“ . Tyto stavy (které si uvědomujeme hlavně cestou introspekce) nazýváme spíše „emocemi“ než „pocity“ , i když je zřejmé, že rozdíl není ve stavu, ale způsobu, jakým byl vyvolán. Strach motivuje chování v podstatě stejně, jako odporné pachy. Z výše uvedeného je patrné, že směsice operačních a introspekčních významů tvoří typický slovníček, denně užívaný pro motivování a popis čichových vjemů. Aromatický stimul se nepřenáší, na rozdíl od všech ostatních senzorických modalit, přímo do thalamu; stejně jako ostatní modality je nepřímo spojen s retikulárním systémem. Psí mozek a uložení hypothalamu Důležitost hypothalamu spočívá v podněcování chování, retikulární formace (oblast v mozkovém kmeni) je důležitější pro elektrografické buzení. Komplexnost procesu doplňují i inhibiční receptory retikulární formace, které
- 14. v počátečních fázích senzorické transmise ovlivňují vnímavost tím, že propustí pouze vybrané informace do centra, tj. do thalamu. Tyto skutečnosti jsou významné pro pochopení obsahu a důsledků pojmů ostražitost, pozornost, zvyklost, novost, všednost. Teorie předpokládá, že se v průběhu procesu navykání vytváří v mozkové kůře model všedních, známých stimulů. Jestliže jsou vstupující stimuly ve shodě s vnitřním modelem, tak je jejich kolaterální vstup do budícího systému inhibován a pravděpodobně nebude evokována žádná specifická reakce. Jestliže se stimul s tímto modelem neshoduje, jsou budící cesty otevřeny a následuje příslušná reakce. Tento model funguje v mnoha studiích, zabývajících se měřením účinku vůní na pozornost a bdělost. Pokles bdělosti (nejčastěji se projevující např. při práci přesčas) se zpomalil při aplikaci esenciálních olejů s účinky excitačními (stimulujícími), urychlil při použití vůní inhibičních (sedativních) vlastností. Zdá se, že pozornost je nezbytná pro přenos krátkodobě působících impulsů k motorickému systému za účelem jeho uložení ve stálejší formě. Funkce spočívá ve vytvoření kontaktu komplexní vjemové stopy s motorickým systémem, kde se může projevit buď mluvenou nebo písemnou reakcí, nebo je „otištěna“ na premotorické úrovni, což usnadňuje trvalé uložení. Pokud však pozornost není zaměřena na stopu impulsu během několika málo sekund po jejím vzniku, zapamatujeme si jen málo nebo nic. Soustředit se na určitý stimul obvykle vyžaduje upřít pozornost na jedno téma. Můžeme předpokládat, že aktivita v centrálních vjemových sítích plodí očekávání a usnadňuje příslušné neurální aktivity. Zabraňuje též jiným aktivitám v přístupu k motorickému systému nebo k takovým premotorickým a paměťovým procesům, které se zdají být ve vztahu k vědomí. Jinými slovy, kontinuální „série“ impulsů udržuje sama sebe a tak zajišťuje kontinuitu pozornosti. Podle tohoto vzorce může vůně usnadňovat ukládání informace a jakékoliv asociativní účinky. Zdánlivě odlišnou, ale též významnou úlohu ve věci koncentrace sehrává retikulární systém tím, že napomáhá rozpadu predominantního stavu, což je nutné pro etablování nové série impulsů. Náhlá vlna inhibice nebo neorganizovaných vznětů může destabilizovat navozenou aktivitu a během následného stádia „otevřených dveří“ může nabýt převahy jiná série perceptuálních aktivit. Tento proces se pravděpodobně uplatňuje při využití vůní jako vstupních a výstupních zprostředkovatelů v zájmu dosažení
- 15. vytouženého chování nebo emocionálního stavu. Zdrojem takového efektu by mohl být silný pachový stimul, zasahující retikulární systém prostřednictvím čichových cest, nový nebo neočekávaný pachový impuls, podněcující systém prostřednictvím kůry mozkové, nebo pachový stimul výrazně spojovaný s podnětem z důvodu jeho vztahu k nějaké akci. Charakteristickými vlastnostmi těchto pachových (nebo vonných) stimulů je podněcování budícího systému a bezpochyby i účást při vytlačování předchozí "série" poté, co přešla nová stimulační vlna. Vůně esenciálních olejů zvyšují schopnost detekce signálů, aktivují anticipaci, soustředěnost (v přímé závislosti na koncentraci vůně) a pozitivní hedonické hodnoty. Tyto účinky se promítají do zvýšené pracovní efektivity, zrychlení reakční doby nebo do sníženého procenta chyb. Nové čichové stimuly jsou schopné vyvolat změny mnoha cestami, a to celým spektrem způsobů aplikace. Koncentrace (soustředění) je proces, při kterém určité vjemy dosáhnou přístupu k motorickým mechanismům a k dlouhodobé paměti. Je to výsledek činnosti různých mechanismů, kontrolou orientace receptorů počínaje a centrální podporou nebo potlačením rozdílných úrovní senzoricko-motorických drah konče. Na periferní úrovni vjem zvyšuje velikost nespecificky vyvolané reakce na daný podnět, přičemž vyvolaný potenciál je umocněn novostí nebo neočekávaností stimulu. Adaptace velice významně ovlivňuje výstup z adaptačního systému tím, že operativně řídí všechny jemné změny signálů, na kterých pracuje. Adaptace mění časování dynamických signálů, zpracovávaných nervovým systémem, tím, že působí na výstup, aby řídil vstup. Tato možná překvapivá funkce adaptace je obecnou charakteristikou aktivit receptorů s časovými mechanismy, značně se měnícími od jednoho recptoru ke druhému, a přispívá k vysvětlení mnoha často zdánlivě nesouvisejících projevů, kterých si, stejně jako jejich nestálosti, povšimneme v průběhu olfaktorického procesu. Termín „adaptace“ je spojen s fenoménem, který je společný jak pro smyslovou zkušenost, tak pro experimentální studii neurálních signálů. Adaptace znamená postupný pokles reakce na podnět, který zůstal konstantní po předchozím skokovém zvýšení. Projevy, podobné adaptaci, lze pozorovat i v případě vystavení subjektu vlivu nedráždivého aroma. Čichový smysl patří mezi notoricky známé příklady jevu, při kterém adaptace způsobuje ztrátu atraktivnosti a intenzity reakce na
- 16. aromatický stimul. Aromaterapeuté se například často setkávají s prudkou změnou u tvorů poprvé vystavených působení nových esenciálních olejů, zatímco osoba či zvíře, které se po čase působení těchto podnětů na ně adaptovali, nevěřícně pozoruje, jak tyto stimuly silně vnímají osoby a zvířata ještě neadaptované. Tato smyslová adaptace má své centrální i periferní složky a nastává za dobu, měřenou na sekundy až minuty, někdy však i hodiny nebo dokonce celé dny. Může dojít ke křížové adaptaci (mezi různými ale podobnými vůněmi): člověk, adaptovaný na aroma kafru, může mít problémy i s následným rozpoznáním vůně eukalyptového oleje. Adaptace byla dlouho připisována toliko změnám v čichovém receptoru, ale elektrická snímání ukazují, že receptorické buňky v nose se adaptují jen částečně. Rytmické výboje v čichovém bulbu pokračují dlouho poté, co experimentátor přestal vnímat vůni, použitou ke stimulaci pokusného zvířete. Zjevně se olfaktorická adaptace odehrává v mozku zrovna jako v senzorickém orgánu. Druhé informační cesty zprostředkovávají adaptaci olfaktorických receptorických buněk. Prvotní, iniciační reakce čichové receptorické buňky je následována periodou redukované reakce, která se projeví jak útlumem reakce na příslušný podnět, tak redukcí reakce na opakovaný stimul. Tato redukce se nazývá „senzorická adaptace“ . Většina změn, rozeznatelných nervovým systémem, se vyskytuje v intervalu od desítek milisekund až po hodiny. V tomto období hraje adaptace rozhodující úlohu jako prediktor budoucího stavu. Je možné použít kombinovanou informaci receptoru o momentální hodnotě stimulu a míru potenciálu změny příslušné hodnoty pro předpověď této hodnoty v blízké budoucnosti. Přestože má adaptace v mnoha receptorech kvalitativně podobné účinky, mechanismy, které při tom fungují, se výrazně liší od případu k případu. Adaptace v nejširším slova smyslu zahrnuje množství mechanismů. Některé z nich operují ve vedlejších senzorických strukturách, některé v přenosových procesorech a některé v procesorech centrálních. Jemná nervová zakončení, která reagují na škodlivé stimuly, jsou obvykle považována za neadaptabilní. Reakce může být ukončena současnou destrukcí receptorů, ale i to bývá obvykle považováno za adaptaci. Poškození tkáně může vyvolat lokální uvolnění chemických činitelů, které způsobují zvýšenou senzitivitu nociceptorů (receptory přijímající, respektive přenášející škodlivé, zejména bolestivé, podněty) na
- 17. jakýkoliv stimul. V určitých podmínkách tato hypersenzibilace překryje jakékoliv účinky adaptace. Lokální poškození tkáně uvolňuje chemickou agens, např. histaminy, které snižují práh vnímavosti okolních nociceptorů. A tak za normálních okolností nevinný stimul může vyvolat bolest. „Lidská i zvířecí adaptace na aromata je proto tak pozoruhodná, že zápach jatek nebo chemické laboratoře přestane být nepříjemný už po několika málo minutách.“ Výjimečná dlouhodobá adaptace na některá aromata je zajímavý úkaz, zahrnující pravděpodobně proces podobný učení, který zatím nebyl fyziologicky studován. Například ti, kdož pracují se zvířaty, se brzy stávají zcela necitlivými na jejich pach. Tato necitlivost není pouze selhání schopnosti zaznamenat pach; práh citlivosti je velmi signifikantně zvýšen. Stejná věc se nám stává s prahem vnímání vůně běžně používaného mýdla nebo zubní pasty. Často konzumované jídlo ztrácí část své původní pikantnosti a může trvat několik týdnů abstinence, než se opět zcela vrátí. Z pohledu tohoto fenoménu, aromaterapeut, který každodenně pracuje s esenciálními oleji, nebo profesionální „nos“ , který míchá čaje, whisky, parfémy apod., je paradox. Dlouhý trénink ostří jejich čich, takže jsou schopni rozlišovat nepatrné odchylky stimulu. Zde se křížová adaptace pravděpodobně neobjevuje díky výjimečným schopnostem profesionála. Proces navykání se netýká periferních částí čichového systému, objevuje se mezi senzorickým a budícím systémem, a to rychle, obvykle po několika málo desítkách opakované přítomnosti stimulu. Návyk nelze zcela vysvětlit pouze blokací senzoru, aferentnímu k budícímu systému; objevuje se také s komplexem stimulů, které se opakují nepředvídatelně. Zdá se, že určující síly vyšších úrovní percepčního systému mohou být vyvolány s cílem zpracovat vstup dříve, než je přiveden do budícího systému, kde vstup řídí výstup. Tento objev s sebou nese zajímavou myšlenku, že percepční analýza probíhá úplně normálně i při absenci pozornosti, nebo zatímco pozornost je upřena na jiné aspekty vjemového pole. Je jasné, že musí existovat blízký vztah mezi pozorností a motivací. Pokud neexistuje okamžitý cíl, pozornost je více ovlivněna environmentálními stimuly,
- 18. než ústředními faktory. Pokud je však pozornost zaměřena na cílové jednání, byly vonné stimuly schopny na úrovních vnímání vyvolat prospěšné účinky. Esenciální oleje zvyšují kapacitu koncentrace, pracovní rytmus a efektivitu práce, zkracují reakční dobu. Aspirin účinkuje za všech okolností na téměř všechny stejně. Aromaterapie je mnohem více individuální. I když existují pachy a vůně vnímané všeobecně záporně nebo kladně a i když esenciální oleje obsahují energetický potenciál a funkční chemické skupiny s jednoznačnou indikací, jejich vdechování může působit odlišně na náladu, emoce, paměť a chování jedince v závislosti na jeho individuálních minulých zkušenostech, na jeho schopnostech vnímat (v závislosti na jeho pohlaví), na jeho úrovni hedonických hodnot, tj. stupni motivace, na jeho aktuálním psychickém a fyzickém stavu a prahu citlivosti vnímání, na stupni adaptace na příslušný aromatický stimul, na tom, zda je pro něho nový nebo je s ním důvěrně obeznámen a v neposlední řadě na pozornosti, kterou tomuto vonnému impulsu věnuje. Není pochyb o tom, že řada mechanismů ve vzájemné součinnosti podporuje pozornost, ale nejdůležitější úrovní selekce se zdá být bod transferu z periferního analytického systému k systémům motorickým a paměťovým. Orientace receptorů je tedy významný aspekt pro podnícení a udržení pozornosti, ale v žádném případě není aspektem jediným. Změny nastávají rovněž v centrální nervové soustavě a tyto změny nás zajímají nejvíce. „Aromaterapie pro psy pracuje na stejném základě jako aromaterapie pro lidi. Není důvod, vezmeme-li v potaz aspekty zvířecího druhu a vhodné dávkování, abychom nedosáhli stejných úspěchů."
- 19. Zatímco v aromaterapii pro lidi využíváme stovky silic, v aromaterapii pro pejsky se jedná jen o několik desítek. Jde o přesný výběr silic, které mají prokazatelně pozitivní vliv a nepřinášejí žádná zdravotní rizika pro zvířecí organismus a vývoj. V aromaterapii pro pejsky využíváme nejčastěji tyto silice: - Geránium (Pelargonium graveolens) - Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) - Levandule (Lavandula Angustifolia) - Majoránka (Origanum marjorana) - Rmenec, římský heřmánek (Anthemis nobilis) - Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) - Heřmánek lékařský (Matricaria recutita) - Máta peprná (Mentha piperita) - Zázvor (Zingiber officinale) - Patchouli (Pogostemon cablin) - Eukalyptus (Eucalyptus radiata) - Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) - Bergamot (Citrus bergamia) - Citronela (Cymbopogon nardus) - Pomeranč (Citrus sinensis) - Semena mrkve (Daucus carota) - Citron (Cirus limon) - Damašská růže (Rosa damascena) - Grapfriut (Citrus paradisi) - Niaouli (Melaleuca quinquenervia viridiflora) - Petitgrain (Citrus aurantinum) - Cedr (Cedrus atlantica) - Vetiver (Vetivera zizanoides) - Tymián linalol (Thyme vulgaris ch. linalol) - Neroli (Citrus aurantinum) -Helichrysum (Helichrysum italicum) - Ylang-ylang (Cananga odorata) Přírodní aromaterapeutické esenciální oleje (též éterické oleje, silice) jsou nenahraditelnou součástí rostlin. Jsou kapalné, lehčí než voda, často barevné, ve
- 20. vodě nerozpustné a těkavější než mastné oleje (skvrna od esenciálního oleje na papíře po určité době zmizí). Jsou rozpustné v alkoholu, v octě, dobře se míchají s rostlinnými oleji a vosky. Esenciální oleje se tvoří v chloroplastech listů, odkud jsou roznášeny do různých struktur rostliny, kde působí jako hormony, regulátory nebo katalyzátory. Pomáhají rostlině přizpůsobovat se svému okolí a zvyšovat její odolnost. Chrání rostlinu před nemocemi a parazity, vábí též hmyz za účelem opylení. Některé oleje dokonce dokáží vyhubit plevel v okolí rostliny. získávání silic parní destilací Pro kvalitu esenciálního oleje jsou důležité především lokalita pěstování, doba sklizně, podnební podmínky a způsob zpracování. Všechny metody musí být co nejšetrnější, aby nedošlo k narušení vnitřní struktury esenciálního oleje. Velký důraz je nutno klást také na uskladnění, neboť silice podléhají chemickým změnám vlivem vlhkosti, tepla, světla i vzdušného kyslíku. Proto se musí uchovávat v tmavých vzduchotěsných nádobách v chladnějších prostorách. Kvalitou rozumíme zejména vůni, hustotu a barvu, což jsou vnější vlastnosti, senzoricky postižitelné, které vypovídají o předpokládané účinnosti. V silicích bylo identifikováno přes 500 chemických sloučenin, přitom v jedné jich může být až 50. Jsou v nich zastoupeny látky všech biogenetických skupin, hlavně látky s nižší molekulovou hmotností. Hlavními cestami průniku silice do organismu jsou kůže a nosní sliznice. Pokud jsou silice rozpuštěny v nosiči a vetřeny do kůže, nebo když jsou dispergovány ve vodě, drobné molekuly pronikají póry kůže nebo vlasovými folikuly až do krevních kapilár. Krevním řečištěm se dostávají do celého těla, filtrují se do buněk i do tělních tekutin, pronikají i přes slizniční membránu. Pro tuto
- 21. absorpční schopnost je možno silice využít v případě kožních problémů a v případě potíží, které lze ovlivňovat prostřednictvím pokožky. Při inhalaci jsou částice esenciálních olejů unášeny přímo ke kořeni nosu, ve kterém čichové receptory transmitují informace o vůni a vedou je k mozkovému centru. Elektrochemické informace uvolňují neurochemikálie, které mohou působit sedativně, stimulačně, euforicky ap. Aromatické částice též cestují z nosu do plic. Esenciální oleje jsou tedy vhodné pro podporu léčby infekce dýchacího systému, ale i při psychických nevyrovnanostech. "Aromaterapie je geniálním protiútokem a dokonalou prevencí. Je to účinný nástroj pro stimulaci fyzického i psychického stavu psů i ostatních zvířat." Dokonalá láska je výrobce zcela přírodních aromaterapeutických přípravků pro léčbu, terapii a relaxaci pejsků. Provozujeme také poradnu aromaterapie pro psy. S úspěchem řešíme především tyto problémy a nemoci: • separační úzkost • kožní problémy a nemoci • strach z neznáma • problémy se srstí • strach ze špatného zážitku • pooperační stavy • strach z jízdy autem • neschopnost soustředění • strach ze změny stavu • neurologické potíže • strach z hluku • revmatické stavy • ztráta pozice ve smečce • projevy artritidy a dysplasie • utíkání, toulání se • hojení ran • agresivita • bolesti svalstva, kostí, kloubů • abnormální dominance • kašel, virózy • abnormální submisivita • zažívací potíže, nevolnosti • nežádoucí honění, štvaní objektů • cestovní nevolnost • žárlivost • nežádoucí pachy • abnormální falešná březost • nechutenství • abnormální projevy při hárání • předčasné stárnutí a další.
- 22. Volně prodejné jsou přípravky ze základní řady Dokonalé lásky, ostatní směsi a silice jsou připravovány na základě komunikace přes poradnu aromaterapie pro psy. Základní řada Dokonalé lásky obsahuje tyto přípravky: Proti strachu a neklidu (řeší stavy úzkosti, deprese, strach odůvodnitelný i z neznámých příčin) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=35&product_id=49 Proti hyperaktivitě a roztěkanosti (řeší i hypersexualitu a některé projevy agresivity) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/category&path=41 Proti svědění kůže a alergii (i pro léčení kůže a srsti, na hojení, proti línání) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=38&product_id=52 Pro oživení energie a optimismu (i pro chuť k pohybu, pro dobrou náladu, proti melancholii a smutku) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=36&product_id=50 Proti bolesti a při artritidě (i proti bolesti hlavy) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=40&product_id=54 Proti nevolnostem a kinetóze (má také výrazně chladivý účinek) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=37&product_id=51 Proti klíšťatům, blechám a hmyzu http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=39&product_id=53 Pro svěží vůni (psychické tonikum s lehce povzbuzujícím účinkem) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=42&product_id=56 Pro romantickou vůni (se zklidňujícím, harmonickým účinkem) http://www.dokonalalaska.cz/e- shop/index.php?route=product/product&path=43&product_id=57 Nejnověji uvedeným přípravkem je Dokonalá láska Pro spokojené stáří (při projevech stárnutí, také jako prevence).
- 23. Všechny tyto přípravky mají pozitivní vliv i na lidský organismus. Pravidelným užíváním významně posilujete imunitní systém pejska. Nepoužívejte na kočky (čichnout i líznout si mohou, ale nevmasírujte přípravek). Nepoužívejte na psy s epilepsií nebo s onemocněním ledvin. Nepoužívejte na psy mladší 4. měsíců. Informace o aromaterapii pro psy a kontakty na poradnu najdete na www.dokonalalaska.cz. V článku byly použity volně přeložené pasáže z knihy Michaela Alexandera: How Aromatherapy Works. Dále děkujeme Ing. Richardu Smetanovi – Marta Schnaider®